24 kroků ke štěstí — advent 2014
Rady a tipy Forbes & BLUE, díky nimž bude každý den lepší
nový standard
osobního bankovnictví
Rady a tipy Forbes & BLUE, díky nimž bude každý den lepší
Moudro, které jste si právě přečetli v titulku, jsme si nevymysleli. Říkal ho už Aristoteles, pro kterého bylo štěstí jedním z hlavních životních cílů. Někdy ale stačí i docela malé štěstí k tomu, abyste měli lepší den a zpříjemnili život sobě i lidem okolo.
Na celém světě nás žije přes sedm miliard, takže inspirujících příběhů a návodů, v čem lidé hledají své štěstí, je dost. My začínáme u obyčejných lidí a jejich na první pohled obyčejných životních situací. Tady je sedm minipříběhů z projektu Humans, které vám ukážou, že štěstí je opravdu na nás.
Předchozí
Své názory o štěstí doprovázel názornou gestikulací. Prsty dával od sebe a k sobě, podle toho, co popisoval: “Malým dětem stačí ke štěstí málo,” řekl a měl ruce vedle sebe. “Vše, co potřebují, je trocha mléka.” Pak pomalu zvětšil mezeru, až byly jeho prsty daleko od sebe: “Dospělí,” pokračoval, “nejsou šťastní, i když toho mají tolik.” Vrátil ruce k sobě a řekl: “Potřebujete jen tolik, abyste byli šťastní.”
“Je mi 99 let. Všechno od krku dolů stojí za houby. Ale všechno od krku nahoru je na tom stejně dobře jako u kohokoli jiného. To mám ale štěstí, co?”
„Chtěla bych studovat filmovou režii.“ „Co byste svými filmy chtěla vyjádřit?“ „třeba, jak je život krásný. Teď jsem nedávno měla takovou tmavou chvilku, kdy se mi to všechno vypařilo, ale pak se takhle zabořím do Čapka... Hrozně mě fascinuje štěstí v životě člověka. Je tam jen chvilku, protože tam má být jenom chvilku. Abychom pak zase lapali po dechu a stále ho hledali, stále se o něj snažili. Dokolečka, jako když si štěňátko honí ocásek.“
“Co vás nejvíc trápí?” “Nic...” “Jste se svým životem šťastný?” “Inu, je tu spoustu potíží, ale myslím si, že pro všechno existuje řešení. Skutečným problémem je, když si to neuvědomujeme. Samozřejmě můžu vyjmenovat seznam svých problémů: Jsem rozvedený, mám problém se uživit jako zlatník a po třiceti letech práce s drobnými předměty se můj zrak tak zkazil, že musím nosit tyto btýle. Ale vždycky existuje nějaké řešení. Proto jsem šťastný.”
Karina Fraňková
